Hvězdářský teleskop
Jestliže si máme přiblížit vývoj a funkce dalekohledu, podíváme se nejdřív trošku do historie. Na počátku stál holandský optik Lippershey, který si dal v říjnu roku 1608 patentovat první dalekohled. Na něj navázal Galileo galilei, který o rok později dalekohled zdokonalil a pro budoucí generace objevil Jupiterovy měsíce. Pozorování Slunce se mu stalo osudným a oslepl. K obrovskému rozvoji hvězdářských dalekohledů dochází na přelomu 18. a 19. století. Velkou zásluhu na tom má také Johannes Kepler, jenž při konstrukci dalekohledu použil dvě spojky a výsledkem byl ostřejší, ale převráceny obraz. Hvězdářské dalekohledy se stávaly delšími i těžšími. A to v důsledku většího zvětšení a větší světelnosti. Jen pro zajímavost, ty nejdelší měřily až 60m. Rychlý vývoj dalekohledů je zaznamenáván také v poslední době. Pro astronomická profi pozorování se dnes využívají především radioteleskopy. Využívají elektromagnetické vlny. Podle konstrukce objektivu dělíme hvězdářské dalekohledy na reflektory, nebo-li zrcadlové a refraktory, neb-li čočkové. Konstrukce může být i kombinovaná. Výhodou této kombinace je dobrá světelnosti a schopnost dobře zaostřit na krátkou vzdálenost. U hvězdářských dalekohledů, více než u jiných platí zásada, že čím větší je průměr objektivu, tím více vidíme. Dalekohledy, ať už pro turisty, myslivce, nebo hvězdářské dalekohledy mají jedno společné. A to přiblížit pozorovaný obraz za pomocí dvou soustav zrcadel, nebo čoček. Čočkové dalekohledy jsou tvořeny dvěma soustavami čoček. Výsledný obraz, který pozorujeme je zmenšený a převráceny, což pro amatérské astronomické pozorování není vůbec žádnou vadou. Konstrukce zrcadlového dalekohledu spočívá v tom, že se u něj nesetkáte s žádnou barevnou vadou, tubus u hvězdářských dalekohledů s reflektorem bývá i kratší, než je tomu u čočkových dalekohledů. Náklady na výrobu jsou nižší, což se odráží i na ceně pro koncového zákazníka.