Gran Sasso

Gigantický, více jak 1200 km dlouhý val Apenin, je skutečnou pokladnicí hor. Najdeme zde skutečně vše – monumentální skalní štíty, zdánlivě nekonečné travnaté hřebeny hor, náhorní pláně, strže a kaňony s vodopády.

Krátký přelet nad centrálními Apeninami začněme rovnou na samotné „střeše Apenin“ – v masívu Gran Sasso d´Italia. Překlad názvu pohoří znamená Velká italská skála a velká skála to skutečně je. Vrcholem Corno Grande se zde Apeniny vypínají do takřka tříkilometrové výše (2912 m). Stavebním prvkem je zde vápenec, prezentující se ve formě impozantních skalních stěn a věží, které se především v masívu Corno Grande a Corno Piccolo představují v celé své kráse. Ovšem i další hory pohoří, ať již je to pravidelná pyramida Pizzo d´ Intermessoli či skalnaté cimbuří Monte Corvo, nezůstávají ve své drsné kráse o nic pozadu. Setkáme se zde dokonce s malým ledovcem (Ghiacciao del Calderone), který patří k nejjižněji položeným v Evropě. Samotné skalnaté srdce pohoří pak doplňuje naprosto ohromující, vysoko vyzdvižená planina Campo Imperatore, prezentována v literatuře pro svůj drsný vzhled a podmínky jako „Malý Tibet“.

Apeniny sehrály rovněž svou roli v průběhu 2. svět. války. Právě k pláni Campo Imperatore, která je součástí masívu Gran Sasso d´Italia se vztahuje jedna z nejdobrodružnějších válečných operací. V horském hotelu na okraji pláně byl v červenci 1943 uvězněn Benito Musollini. Hitler se nechtěl smířit s faktem, že bude italský diktátor vydán Spojencům a proto povolal svého nejlepšího specialistu na práci za nepřátelskou frontou Otto Skorzenyho. Úkol zněl jasně – unést Musolliniho a dopravit jej do Berlína. Následovala jedna z nejodvážnějších operací, která skutečně vešla do dějin. Otto Skorzeny pomocí bezmotorových kluzáků přistává 12. září 1943 na travnaté plání Campo Imperatore a bez jediného výstřelu osvobozuje Ducceho. Přivolaným letounem pak odlétá do Vídně a hlásí Vůdci splnění úkolu.