Autor: Katerinka

Tlakové hrnce – co to je?

Není snad kuchařky, která by neznala a nepoužívala tlakový hrnec. V dnešní uspěchané době, kdy všechno každý chce co nejdříve, pokud možno hned, tlakový hrnec výrazně urychluje vaření. Běžně říkáme, že vaříme v papiňáku, ale kolik lidí opravdu ví, proč se vlastně tlakovému hrnci tak říká?

Papinův tlakový hrnec

Tlakové hrnce mají neuvěřitelně dlouhou historii. Jejich vynálezce francouzský matematik a fyzik Denis Papin ho sestrojil už v roce 1679 a popsal ho při úvodní přednášce při svém přijetí do Královské společnosti.. Údajně ale i on měl ještě předchůdce, tlakový hrnec, kterému se říkalo kerotakis, prý vynalezla alchymistka Marie Židovka, zvaná též Prorokyně, už ve 2. století. Tlakový hrnec je založen na principu, kdy za vyššího tlaku se dosáhne vyšší teploty vaření a pokrm je rychleji uvařen.

Výhody a nevýhody tlakového hrnce

Vaření v tlakovém hrnci znamená především úsporu času a energie. Například tužší hovězí maso, které se na plotně vařívalo několik hodin, změkne v tlakovém hrnci asi za hodinu. Podobně třeba fazole, které se před vařením několik hodin nebo i celou noc namáčejí, v tlakovém hrnci změknou také za hodinu. Kladem je i to, že chuťové vlastnosti pokrmu zůstávají v uzavřeném tlakovém hrnci výraznější. Nevýhodou je přece jen o trochu vyšší riziko, které představuje při vaření tlak v papiňáku. U starých hliníkových tlakových hrnců někdy došlo k ucpání ventilu, následně k vytržení pojistky. Následkem prudkého poklesu tlaku uvnitř hrnce pak došlo v přehřáté tekutině k bouřlivému varu a výsledkem bylo vystříkání veškerého pokrmu z hrnce do okolí dírou p pojistce. Dnes se tlakové hrnce vyrábějí z nerezové oceli, mají pozměněný způsob upevnění poklice, ale i tak se nedoporučuje přidávat příliš mnoho naťového koření, které by mohlo ucpat otvory v pojistce. Také je nerozumné tlakový hrnec příliš naplnit, protože hrozí přílišný nárůst tlaku při vaření.

Štípačka na dřevo a její výhody

Obliba topení palivovým dřevem v poslední době roste. Nejen že se lidé houfně stěhují do satelitů za město, kde je topení dřevem v průběhu roku levnější variantou k drahému plynu nebo uhlí, ale hlavně je topení dřevem v kultivovaných moderních kamnech a krbech činností příjemně dotvářející atmosféru bydlení, ať už pro rodinu, nebo i pro návštěvy.

Štípačka na dřevo – má smysl?

Teď jen kde a jak si zajistit dostatek palivového dřeva naformátovaného přesně na rozměry Vašich kamen nebo krbu? Pokud jezdíte na chatu, kde si topíte v kamnech dřevem, a štípání špalíků klasickou sekerou je pro Vás odreagování od života ve městě, je všechno v pořádku. Ale při určitém množství dřeva, které je potřeba připravit, se ze sekání sekerou stává dřina a někdy i nebezpečí zranění a zdravotních komplikací. Jednou z možností, jak si dřinu ušetřit, je štípačka na dřevo. Ale jak se v nabídce zorientovat? Je drahá štípačka na dřevo skutečně několikanásobně lepší, než levná? A co horizontální štípačka na dřevo versus vertikální?

Štípačka na dřevo se zaplatí sama

Bavme se nyní o případu, kdy dřevo kupujete a topíte s ním kvůli úsporám, nikoliv tedy o víkendové chatě, kde si s chutí naštípete dřevo sami v rámci sportu. Když jde o nákup topiva na celou sezónu, rozdíl mezi kulatinou a nasekaným dřevem je dost podstatný. A co pak? Necháte si dřevo naštípat brigádníky? Naštípete si plný sklep dřeva sami? Pořádná štípačka na dřevo se začne vyplácet v okamžiku, kdy místo naštípaného dřeva koupíte kulatinu a necháte stroj pracovat za vás.

Štípačka na dřevo je bezpečná

Pokud člověk štípačku dřeva ovládá zcela při smyslech, je zranění vyloučeno. Na rozdíl od sekání sekerou totiž nevyvíjíte žádnou sílu a vše se obejde pouze s manipulací celým špalkem a mačkání knoflíků. Štípačka na dřevopracuje rychle, potichu a bezpečně.

Keramické nože – mýty a fakta

Jako všechny módní záležitosti, i keramické nože přitahují nejrůznější mýty a spekulace, zejména když je prodávají lidé, kteří o technologiích nic nevědí a chtějí zboží hlavně prodat. Okatě nepravdivé povídačky tak kazí zboží pověst a dalším, tentokrát pravdivým informacím, nikdo nevěnuje pozornost. Abychom si ve věci udělali pořádek, rozhodli jsme se pár mýtů rozebrat do podrobna. Jak to tedy je? Keramické nože vs. mýty a fakta.

Keramické nože jsou ostřejší, než ocelové

Není pravda.

Celý trik je v tom, že keramické nože vydrží ostré mnohem delší dobu, než nože ocelové. Oba typy nožů, klasické i keramické nože, můžou být naostřené doslova jako břitva. Ostření keramických nožů je pouze mnohem složitější proces, protože je materiál o hodně tvrdší, než běžná ocel, a klasické brousky na něj nestačí. Solidní výrobci ale nabízejí přebroušení starších keramických nožů zdarma.

Keramické nože se nemusejí brousit

Není pravda.

Realita českých kuchyní je často taková, že klasické ocelové nože nikdo pět let nebrousí, až jsou úplně tupé, a raději se pak kupují nové nože, a staré se vyhodí. Bráno touto optikou, keramické nože by po dobu běžného užívání zůstaly pět let ostré téměř jako z obchodu. Profesionální kuchaři brousí ocelové nože ocílkou i několikrát za den, keramické nože zpravidla tak jednou za rok. Keramické nože jsou vyrobené z oxidu zirkoničitého lisovaného při extrémních teplotách a tlaku, vůbec neoxidují a jsou velmi odolné vůči otěru. Ocelové nože se naproti tomu neustále pokrývají vrstvičkou měkkého oxidu železa, která ulpívá na krájených potravinách a samozřejmě tím ubývá i na ostří nože.

Keramické nože chrání vitamíny

Pravda.

Ovoce krájené ocelovým nožem lépe podléhá oxidaci a enzymatikcé procesy, které přirozeným způsobem odbourávají v ovoci vitamíny, jsou urychleny přítomností iontů železa. Stačí opravdu nepatrné množství oxidu železa, který na krájeném ovoci ulpí ze zoxidované čepele kovového nože, a rozpad vitamínů je urychlen v řádu desítek procent. Keramické nože nezanechávají v krájených potravinách vůbec žádnou stopu, kovovou, ani jinou. Nezasahují tak do enzymatických procesů v ovoci ani negativně, ani pozitivně.

Keramické nože nesmí spadnout na zem

Pravda.

I když, jak se to vezme. Pokud máte v kuchyni kachličky, určitě by Vám keramický nůž neměl spadnout z ruky. Když ale na kachličky upustíte ocelový nůž, s největší pravděpodobností si ohnete špičku a můžete ho vyhodit, stejně jako byste mohli vyhodit keramický nůž, kde by se špička ulomila. Na měkčích typech podlah jsme testovali keramické nože na možné poškození pádem a rozhodně je to spíš loterie, než pravidlo. Na dřevěných nebo PVC podlahách keramické nože přežijí i desítky pádů, než spadnou tak nešťastně, že se jim uštípne špička. Stejně tak se nám ale podařilo na dřevěné podlaze na desátý pokus ohnout špičku ocelového nože. Oba typy nožů těžko snášejí nedbalé zacházení. Pokud jste zvyklí si svoje kuchyňské vybavení hlídat, nebudete mít problémy uchránit si ani svoje keramické nože.

 

Barmanské potřeby pro začátečníky

Chcete potěšit známé na zahradní party nějakými barmanskými kousky? Nebo alespoň připravit pohoštění trochu na úrovni, drinky, ozdoby a třeba nějaký ten pohár pro dámy? Samozřejmě můžete improvizovat, ale lepší je pořídit si alespoň základní barmanské potřeby.

Barmanské potřeby – co a jak

Přirozeně nemá cenu si barmanské potřeby nakupovat na počet nebo do vitríny. Obecně se obejdete pouze s několika kousky, je potřeba si je ale rozdělit do skupin, aby se na nic nezapomnělo a přitom se dva předměty s podobným použitím zbytečně nepřekrývaly.

Barmanské potřeby – otevírání lahví

Do sekce otevírání patří barmanské potřeby v podobě nožů a vývrtek, přijdejme také nálevky do hrdla láhve, speciální pípy, zátky, stojany na láhve a kroužky proti stékajícímu vínu. S kompletním setem barmanských potřeb zvládnete profesionálně otevřít vinné láhve a důstojným způsobem je prezentovat na prostřené tabuli. Ubrousek proti stékání většinou není potřeba, pokud používáte nálevku, do některých nálevek se dá umístit zátka, některé láhve v sobě nálevku obsahují. Pokud jde o vývrtky, zapomeňte na domácí násilí klasických téček, nebo módní dvoupákové vývrtky, mezi autentické barmanské potřeby patří kapesní nůž s vývrtkou a nástavcem, který funguje jako páka. Kapesní otvírák obsahující nožík a nástavec na korunkové uzávěry je navzdory všemu pokroku stále nejpoužívanější.

Barmanské potřeby – drinky

Pokud si myslíte, že stačí smíchat džus s vodkou do skleničky od hořčice, ani nečtěte dál. Jestli ale toužíte po přípravě drinků na úrovni a s efektem, znovu se budete ptát, jaké barmanské potřeby jsou s tím spjaty. Led nevymačkáváme z vaniček prsty, máme ho připravený v boxu a nabíráme jej kleštěmi – patří mezi nejzákladnější barmanské potřeby. Lžičky do drinků se vyrábí z nerezu a mohou sloužit zároveň jako brčko. Překvapte své hosty tím, že takové věci máte. I sklenice se pro jednotlivé drinky liší a patří mezi barmanské potřeby. Šumivá vína patří do jiných sklenic, než červená silná vína a ty zase do jiných, než vermuty nebo destiláty. Když už, tak ať to vypadá. Mezi základní barmanské potřeby ale patří především šejkr.

Barmanské potřeby – šejkr

Bez šejkru není barman a tak můžeme naše povídání o barmanských potřebách zakončit právě tím. Barmanské potřeby v našich zeměpisných šířkách rozlišují tři základní typy šejkrů. Nerezový dvojdílný, kde se do sebe zasouvají dva nestejně velké pohárky s rovnými stěnami moc mezi lidmi neuvidíte. Šejkry typu Boston patří spíš mezi profesionální barmanské potřeby a ani tak je moc neuvidíte. Pro přípravu některých drinků, které se pak během barmanské akrobacie přelévají z jednoho pohárku otevřeného šejkru do druhého, jsou ovšem nutností. Jako druhý podtyp si dovolím zařadit šejkr jednodílný, kterým se shora přikrývá skleněný pohár. I když se jedná o stejný šejkr Boston, přesto vizuálně vypadá jinak a s trochou otrlosti můžeme ze sklenice přímo pít. Barmanské potřeby pro amatéry našeho ražení ale vypadají jinak, jedná se o šejkr na koktejly s pohárkem a víčkem, které se dají spojit šroubovním a můžete s nimi házet.