Scientologie – Moje filozofie – článek od L. Ron Hubbarda

Viděl jsem život shora dolů i zdola nahoru. A vím, jak vypadá oběma směry. A vím, že existuje moudrost a že existuje naděje.

PŘEDMĚT FILOSOFIE je prastarý předmět. Slovo filozofie znamená „láska k moudrosti nebo znalosti, studium nebo hledání moudrosti nebo znalosti o věcech a jejich příčinách, ať už teoretické nebo praktické“.

Vše, co víme o vědě nebo religio, pochází z filozofie. Filozofie stojí za a nad vší ostatní znalostí, kterou máme nebo používáme.

Tento předmět byl dlouho považován za téma určenou výhradně pro posluchárny a intelektuálů a lidem z ulice byl do značné míry bráněno.

Pod rouškou nepřekonatelné odbornosti byla filozofie určena výhradně jen pár privilegovaným.

První zásadou mé vlastní filozofie je, že moudrost je určena každému, kdo po ní touží. Je sluhou prostého člověka i krále a nikdy by se na ni nemělo dívat s posvátnou úctou.

Sobečtí učenci zřídkakdy odpustí komukoliv, kdo se snaží zbořit stěny tajemství a dovolit lidem vstoupit dovnitř. Když Will Durant, moderní americký filozof, napsal populární knihu na téma Příběh filozofie, jeho učení kolegové ho úplně odepsali. A je proto každý, kdo se navzdory námitkám „z kruhu vyvolených“ snaží přinést lidem moudrost, častovaný urážkami.

Druhá zásada mé vlastní filozofie je, že musí být použitelná.

Učení zamčené v plísní napadených knihách neví nikdo použít a tudíž nemá žádnou hodnotu.

Mou třetí zásadou je, že každý filozofický poznatek má hodnotu pouze tehdy, když je pravdivý nebo funguje.

Tyto tři zásady jsou pro obor filozofie takové neobvyklé, že jsem své filozofii dal jméno: Scientologie. Znamená to prostě „znalost o tom, jak vědět“.

Filozofie může být jen cestou k znalosti. Znalost nelze nikomu do hlavy natlačit. Když má člověk k dispozici cestu, může po ní jít a zjistit, co je pravdivé pro něj. A to je Scientologie.

Poznej sám sebe a pravda tě osvobodí.

Proto se v Scientologii nezabýváme skutky jednotlivců a rozdíly mezi jednotlivci. Zabýváme se jen tím, jak ukázat člověku, jak se může osvobodit.

Toto samozřejmě není příliš populární u těch, jejichž živobytí a moc závisí na zotročení druhých. Ale je to jediný způsob, jaký jsem našel, který opravdu zlepšuje život člověka.

Útlak a omezování jsou základní příčinou deprese. Když od nich člověka osvobodíte, může zvednout hlavu, uzdravit, začít se těšit ze života.

A přestože se to nemusí líbit otrokářem, lidem se to líbí velmi. Běžný člověk je rád, když je šťastný a zdravý. Je rád, když dokáže věcem rozumět. A ví, že jeho cesta ke svobodě vede skrz znalost.

A proto mi už od roku 1950 lidstvo klepe na dveře. Bylo jedno kde a jak daleko jsem žil. Odkdy jsem poprvé vydal knihu * o tomto předmětu, můj život už nikdy nepatřil jen mně.

Rád pomáhám druhým a sledovat člověka, jak se osvobozuje od stínů, které zatemňují jeho dny, považujte za největší potěšení v mém životě.

Tyto stíny mu připadají takové neproniknutelné a tlačí ho k zemi tak důkladně, že když zjistí, že jsou to jen stíny a že přes ně může vidět, projít jimi a ocitnout se znovu na slunci, má obrovskou radost. A myslím, že mám minimálně takovou radost jako on.

Viděl jsem mnoho lidského neštěstí. Jako velmi mladý jsem putoval po Asii a viděl jsem bolest a utrpení přelidněných a negramotných zemí. Viděl jsem bezcitných lidí, jak kráčejí ulicemi a překračují umírajících. Viděl jsem děti, které byly jen kost a kůže. A vedle té bídě a nedůstojných poměrech jsem našel posvátná místa, které v sobě skrývaly obrovskou moudrost, ale ta byla pečlivě ukryta a šířena jen jako pověra. Později jsem na západních univerzitách viděl lidi posedlých materialismem, jak všechnu svou zručnost využívali k tomu, aby ve svých odstrašujících halách skrývali před prostými lidmi i to málo moudrosti, co měli. Zažil jsem příšernou válku a viděl jsem její hrůzu a bolest, kterou nikdo nezmírnil ani jediným slovem slušnosti či lidskosti. Nežil jsem žádným klášterním životem a pohrdám mudrcem, který nežil, a učencem, který se o své znalosti nepodělil.

Existuje mnoho moudřejší lidí než jsem já, ale jen málo jich prošlo tolik cest.

Viděl jsem život shora dolů i zdola nahoru. A vím, jak vypadá oběma směry. A vím, že existuje moudrost a že existuje naděje.

Slepý kvůli poškození očních nervů a chromý s fyzickým poškozeným kyčlí a páteře jsem na konci druhé světové války čelil téměř žádné budoucnosti. V služebních záznamech bylo o mně uvedeno: „Tento důstojník nemá žádné neurotické ani psychotické sklony jakéhokoli druhu“, ale také tam stálo „trvale tělesně postižený“. A pak přišla další rána – moje rodina a přátelé mě opustili, jak údajně beznadějnou kaliko a pravděpodobně zátěž pro ně po zbytek života. Ale použitím poznatků, které jsem měl o člověku a jeho vztahu k vesmíru se mi za méně než dva roky podařilo propracovat se zpět do dobrého stavu a nabrat sil. Neměl jsem nikoho, kdo by mi pomohl, vše, co jsem potřeboval vědět, jsem si musel zjistit sám. A studovat, když nevidíte, je dost umění. Zvykl jsem si na to, že mi říkali, že se to nedá, že neexistuje žádné východisko, žádná naděje. A přece jsem znovu začal vidět a chodit a vybudoval jsem si zcela nový život. Je to šťastný život, je rušný, a já doufám, že i užitečný. Jediné chvíle smutku zažívám, když vidím jak bigotní lidé přesvědčují druhých o tom, že všechno je špatné, že neexistuje žádná cesta ani naděje, že kromě smutku, jednotvárnosti a sklíčenosti neexistuje nic víc a že každá snaha pomoci jiným je falešná. Já vím, že to není pravda.

Takže mou filozofií je, že člověk by se měl podělit o moudrost, kterou má, měl by jiným pomoci, aby si uměli pomoci sami, a měl by jít dál i přes těžkým mrakem, protože po nich vždy vyjde slunce. Člověk by měl také ignorovat nesouhlasné výkřiky sobeckých intelektuálů, kteří vykřikují: „neodhalujte ty tajemství. Nechte je všechny nám. lidé tomu nemohou porozumět. “

Ale já jsem nikdy neviděl, že by moudrost přinášela jakýkoliv užitek, když si ji někdo držel sám pro sebe. A protože mi dělá radost vidět druhých šťastných a protože jsem zjistil, že většina lidí dokáže porozumět a rozumí, budu (dokud budu existovat) nadále psát a pracovat a učit.

Neznám totiž žádného člověka, který by měl monopol na moudrost tohoto vesmíru. Patří těm, kteří ji dokáží využít, aby pomohli sobě a jiným.

Kdybychom o něco více znali věci a o něco více jim rozuměli, žili bychom všichni šťastnější.

Existuje způsob, jak je poznat, a existuje cesta ke svobodě.

Staré musí ustoupit novému, lež musí být odhalena pravdou a pravda, i když se proti ní bojuje, nakonec vždy zvítězí.

~ L. Ron Hubbard, kapitola Co je to velikost, kniha Nový pohled na život

Více se dozvíte v knize Nový pohled na život od L. Ron Hubbarda